Kapitola XV. - Den sedmistý dvanáctý

18. dubna 2017 v 13:07 | Denis Arnold
Den sedmistý dvanáctý

Od naší první společné noci uběhly asi tři měsíce. Tři nádherné měsíce. Andreas je každé úterý nebo ve středu u babičky přes noc a tak máme s Míšou vždy jen čas pro sebe. Nejsou to takové ty typické středy, kdy se člověk dokáže milovat třeba celou noc. Pokaždé spolu dlouho sedíme, hodně si povídáme a hodně se smějeme. Televize, která vždy běží jako němá světelná kulisa, už k těm společným večerům také neodmyslitelně patří. Míša mi často sedí v křesle na klíně a já pokaždé cítím to intenzivní poletování motýlků v břiše. Připadám si v takových dnech šťastný.

Potom se jdeme osprchovat, abychom se zase společně sešli v posteli. Miluji to její přilehnutí vedle mne, a miluji její něžné a roztomilé: "Ahoj Deny!"

Většinou mám snahu hned zhasnout lampičku nad námi. Nemám rád nahotu a světlo. Jako tlustý jsem se neměl čím chlubit, a to mi nějak zůstalo v hlavě. A Míša se stejnou pravidelností lampičku zase rozsvítí. "Chci se na tebe ještě chvilku dívat," řekne většinou jako vysvětlení. A tak se díváme do očí a téměř pokaždé si při tom vzájemně hladíme vlasy. Mám pocit, že je čím dál krásnější. Často můj zrak ulpí na jejích klíčních kostech. Jsou nádherně vystouplé, a spolu s rameny a krkem to vše patří do jednoho celku. Víc vidět nemohu, protože Míša, tak jako spousta žen s velkými prsy, se za ně vlastně stydí a tak v místě, kde ta prsa začínají, je pokaždé dost pevně obepnutá dekou, kterou si ještě snaží přidržet rukou. Nikdy nenosí oblečení s nějakým výrazným výstřihem. Spíš naopak. V mých očích má tu nejkrásnější postavu na světě, ale vůbec mi nevadí, že ji i v posteli skrývá. Zůstávají tak ta ramena s těmi nádherně vystouplými klíčními kostmi, které tak často hladím. A to hlazení mě vzrušuje paradoxně asi mnohem víc, než kdybych ji viděl celou nahou.

Po mém třetím … čtvrtém pokusu zhasnout už znovu nerozsvítí. Dokážeme se potom ještě dlouhé minuty hladit a pak do sebe většinou vstoupíme a vytvoříme tak jedno tělo, kdy jedna jeho část, které něco přebývá, vyplní část toho těla druhého, která je zase přírodou stvořená k tomu, aby se naplnila.

Už si nosím svoje kondomy, i když bych po těch společných několika měsících asi nemusel, ale dělám to, protože by jinak byl určitě malér. Míša mě strašně vzrušuje a milování s ní je prostě úžasné. Ale já ještě ani jednou nevyvrcholil, vždy jsem to nakonec vzdal a přihrál, což právě ten kondom dokáže skrýt.

Dokonce jsem o tom problému mluvil i se svojí lékařkou, zda za to nemůže třeba ten lék proti úzkosti. Nabídla mi, že mi předepíše Viagru. Když jsme si vysvětlili, že nemám problém s erekci a jejím udržením po celou dobu milování, potom vše uzavřela, že sice není odborník, ale že to vypadá na nějaký psychický blok v mé hlavě. Asi má pravdu. Dokážu si Míšou hrát tak, že ona dosáhne toho svého konce několikrát. Míša si se mnou ale, mimo předehry, už potom dál hrát nedokáže, nebo snad ani nechce. Patří do kategorie těch krásných žen, které nemusí dělat nic, protože mužovo vzrůstající vzrušení obstará nádherné tělo pod ním. Bohužel, u mne to platilo tak do třiceti. Dnes musím cítit zájem partnerky a její touhu způsobit muži potěšení. A na to vám jen krásné a pevné tělo od nějakého věku partnera už nestačí. Myslím, že i to je daň za to, že žiju s dívkou o tolik let mladší. Ona to vše asi bude řešit tak za pět let. Teď jí to ani nenapadne a já jsem příliš velký slaboch, abych se s ní o tom dokázal třeba jen náznakem pobavit. Mám strach, že o ni přijdu, mám strach, že jí mezi uši nasadím pocit, že nedokáže muže uspokojit, že není třeba dostatečně atraktivní. Ale mám strach i z toho, že si o mně začne myslet, že vlastně nejsem normální. A vtírající se myšlenku, že myslí jen na sebe, odháním naprosto důsledně v okamžiku jen jejího počátečního náznaku. Zatím tu potřebu vlastního vyvrcholení opravdu vůbec nemám, protože mi vážně naprosto stačí zažít její pocit štěstí z milování a vyvrcholení, a ten můj v mé hlavě vůbec nemá nějakou egoistickou prioritu. Asi vás teď napadne, že si vlastně zadělávám takovým myšlením na pěkný budoucí problém. A budete mít skutečně pravdu…

Míša mě teprve před pár dny seznámila s malým Andreasem. Zastává názor, že blbnout hlavu malému tříletému klukovi po pár týdnech vztahu, který může skončit, tak rychle jako začal, je hloupost. A já s tím vždy naprosto souhlasil. Ale teď už několik víkendů trávíme ty dny všichni společně. Byli jsme v Dinosauřím parku, byli jsme společně v takové domácí zoo, byli jsme na dlouhé procházce podél Vltavy. Vlastně … pokaždé nikdy moc doma nesedíme. Já k Míše jezdím v týdnu, když je sama, a ona s malým u mne doma začíná trávit víkendy.

Moje děti žijí v Austrálii a můj odchod od rodiny naše vztahy, i třeba jen po Skype, hodně narušil. Teď mám pocit, že mám zase kolem sebe rodinu.

Jenomže, náznak určitých problémů v našem milování, se ani trochu svojí závažností neblíží postupně narůstajícím problémům, které má Any se mnou, ale i já s ním. A Míša na roli nějakého soudce mezi námi už připravená není vůbec.

Přesto se jedné společné noci stane něco pro mne naprosto zásadního a lidsky nejdojemnějšího. Míša při klasickém: "Ahoj Deny," přidá otázku, kterou by někam do polštáře v noci oplakal snad každý chlap. "Deny, vezmeš si mě?"

Po pár dnech při jedné hře s Anym mamince jako svazujeme ruce, protože ji chceme přivázat k indiánskému kůlu smrti a potom umučit ulechtáním. Nikdo si nevšimne, že jsem provázkem v rámci té hry kolem prstu Míši vlastně změřil jeho obvod.

Pár dnů na to mi po internetu dorazí objednaný snubní prsten z bílého zlata s malým diamantem. Člověk v takové chvíli hodně vymýšlí nějaké originální požádání o ruku. Nejsem asi žádný romantik, nevezmu Míšu třeba na hokej, kde bych ji v přenosu o přestávce na velké obrazovce pod střechou stadionu o ruku požádal. Nic mi nepřijde ani tolik originální, abych se tím nechal inspirovat z YouTube. A tak to přijde vlastně úplně samo. Přijde to ve chvíli, kdy se naše těla zase v posteli spojí a já to udělám, když do ní vniknu, nevyjdu, vezmu ji ruku, otočím její dlaň směrem ke stropu, do které vložím otevřenou krabičku s prstýnkem.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama