Kapitola XIII. - Den pětistý devadesátý devátý

14. dubna 2017 v 16:18 | Denis Arnold
Den pětistý devadesátý devátý

To rande bylo krásné. Jen jsme na to měli pouhé dvě hodiny, které mi moc rychle utekly. Michaela je raději, když ji budu říkat Míša, a tak tedy … Míša musela na čtvrtou odpoledne pro malého do školky. V nákupním centru v kavárně, kde jsme seděli, byla ještě v mých očích mnohem atraktivnější. Nádherné vlasy, naprosto bezchybná pleť, a tentokrát padnoucí oblečení. Moc jí to slušelo. Malinko ji podezírám, že na naši první večeři u Sázavy vsadila promyšleně a úmyslně na vynechání vzhledové přitažlivosti, aby její protějšek nešel jen právě po tom vzhledu. Ale ten hlas, smích a jiskru v očích neschová nikdo za o několik čísel větší bundu. Ne, přitahovala mě už tehdy, a to vše navíc, s čím přišla jako nádherná ženská na druhém rande, bylo vlastně ztělesněním nádherného bonusu.

Dál si každý den píšeme. Naše komunikace se postupně dostává do takové té lidsky intimnější roviny. A když mi jednoho dne napíše, že hned od rána už čekala na moji sms, potom nemohu odpovědět nic jiného než, že v mém světě se za takovou sms objímá. A pokud následuje její reakce, kdy ji tedy přijedu obejmout … no … potom asi pocit, který se vám rozlije po celém těle je jeden z nejintenzivnějších a nejšťastnějších, které člověk může zažít. Najednou i víte, co znamená věta o motýlcích v břiše, o které jste dosud jen někde četli.

Přijel jsem k Míše před dům o pár minut dřív, než jsme se domluvili. Uvidíme se jen na chvilku v autě, protože u ní doma je letitá kamarádka a ona na dlouho jít ven nemůže. Ale i to vám stačí, abyste si všimli, že se vám potí ruce, že vůbec nevíte jak začít hovor a že vaše nervozita by se dala pěkně nakrájet a slušně někde na trhu prodat.

Přišla, sedla si do auta a oba jsme se na sebe jen pár vteřin dívali. Bez pozdravu a bez, třeba i jen, náznaku úsměvu. Nevím, kdo byl ten první, ale asi jsme ten pohyb směrem sobě udělali oba najednou současně. Bez jediného slova jsme se k sobě naklonili a objali se. Cítil jsem její hlavu přitisknutou k té mé a cítil jsem, že její objetí je čím dál silnější. A já udělal přesně to samé. Potom naše přitisknuté tváře po sobě pomalu sjížděly a my ucítili své rty. Rty, které se k sobě tak něžně tiskly … chvilku vášnivě a chvilku jen tak lehce a letmo. Myslím, že jsme své spojené rty neoddělili dlouhé vteřiny. Najednou jsem byl rád, že jsem neumřel a že to vše mělo nějaký smysl. V tu chvíli jsem se cítil jako ochránce toho nádherného stvoření, které se mi tisklo do náruče jako malé ptáčátko. Těžko kdy v životě zažiju lepší pocit.

Potom jsme si vyměnili pár vět a Míša odešla … že vážně musí. Chvilku jsem se za tou nádhernou ženskou na odchodu díval, a potom nastartoval auto směrem k domovu. Za pár minut cesty zpátky jsem dostal od Míši sms, jestli nechci přijít na kafe, protože kamarádka Lucie by mě chtěla poznat. Zastavil jsem a dlouze a hodně přemýšlel. Ta nabídka je až příliš lákavá. Její rty pořád ještě cítím na svých a to pozvání je moc neodolatelné. Těžko říct proč jsem svoji touhu tehdy ubil zprávou, že to není vhodné a že se raději uvidíme jindy. Zkuste udělat něco jiného, než po čem ve skutečnosti toužíte, celým svým já. Já tu hloupost tehdy udělal.

Další dny jsem měl prožít v naprosté citové euforii. Kavárna, vltavská náplavka, Karlův most a držení se za ruku propletenými prsty … a zase ty nádherné a smyslně zvlhlé rty. Měli jsme štěstí na hodně jarních teplých dnů a já si připadal jako člověk, který se dostal do oblak a teprve nyní poznal, že život je vlastně naprosto úžasná věc.

Jednoho dne jsme se sešli zase na večeři. Nejsem zrovna typ, který hledá změny a tak jsem ji pozval do stejné restaurace, odkud jsem jí vlastně omylem tenkrát poprvé zvolal. Něco jsme pojedli a ze mne vypadlo, že bychom si mohli dát kafe u mne doma. Vůbec neprotestovala. Teprve mnoho dní potom se mi svěřila s tím, že s tím vlastně počítala. Prý si i několikrát vyměnila ponožky, aby někde u mne doma byly ty pravé na pohled. A když jsme si potom šli lehnout a já zkusil Míšu hladit, ani mě nepřekvapila věta, že dnes ne, že je to strašně rychlé. A tak jsme spolu poprvé spali jako milenci, kterým byl fyzický kontakt zapovězen, ale kteří se k sobě tisknou celou noc. Ale tím vším měl náš zvláštní příběh teprve začít.
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama