Kapitola I. - Den první

1. dubna 2017 v 18:57 | Denis Arnold
Den první

Probouzel jsem se pomalu ... divně. Člověku hned vše nedojde. To není, jako když každé ráno otevřete oči.

Ani nevíte,že se vlastně probouzíte po dlouhé době. Nic se vám nezdálo, nic nebylo nepříjemné, nebo naopak příjemné.Žádný sen. Jen začínáte chápat,že se něco kolem vás stalo a děje.

Nejdříve si uvědomíte,že jakoby z dálky jsou slyšet zvuky, později hlasy, které neznáte. "Kubo,řekni mi, jak to děláš … tady mi ho podrž, víc ... jo … tak … a teďho převal na druhou stranu a zase podrž ... Jsi každý rok na Srí Lance celou zimu ... Jaké to tam je? Kde na to bereš."

Melodie hlasůkolem … ta její je taková nepříjemná … až zlá … ta jeho je taková … taková jemná … jeho melodie vás hladí ... pohlazení hlasem je jako balzám oproti ukrutné bolesti třísel … bolí i břicho, to nebylo ještěpřed chvilkou cítit, teď tu bolest cítím moc. Ale ta třísla při natočení těla na jednu a potom na druhou stranu bolí nejvíc. Celé tělo se třese … zimou i bolestí.

A najednou slastné teplo. Aha, voda, teplá ... horká ... pomyslíte si ... o to víc se ale tělo třese chladem. Užje vám to jasné ... tohle je nemocnice ... ale ani trochu netuším, co tady dělám, a proč to všechno tak je. Cítím jen bolest, a teď už i opravdovou zimu. Celé tělo se třese a cítí nepříjemný chlad.Člověk si přeje zase to teplo, zase tu teplou a nádhernou vodu. Někdo vám přizvedne hlavu a vy máte pocit,že ji pokládá zpět do nějakého ... je to vůbec možné? ... dětského plavacího kruhu. Zimu vystřídá úžasný pocit … to, kdyžsi uvědomíte,že vám stéká horká voda po vlasech. Nechápete co se děje, jen cítíte,že vám někdo jezdí prsty v hlavě. Proti předchozí bolesti třísel a ziměje to nádherný pocit. To všečlověk cítí a vůbec nepřemýšlí, kde se to vše vzalo. Jde jen o střídání pocitů, příjemných, a těch co hodně bolí. Teplo ve vlasech, zima po těle, celé tělo se třese. Voda z hlavy už neodtéká proudem, zbylé kapky se pomalu začínají dotýkat zátylku.

"Nevím, prostětam nic nepotřebuješ. Je to levná země. Vystoupíš z letadla. Je tam jako v prádelně. To je vážně pecka do hlavy. Pak ti dají z letadla bagáž … krosnu, a ta je úplněmokrá. To je z té zimy v letadle, jak potom vydají kufry z letadla v tom vlhkém parnu. Vylezeš ven,žádný rukáv jako na Ruzyni, pěkněschody, a jdeš na plochu. Nafackuje ti vedro ... někdy z toho pocitu, když vystupuji z letadla, mám radost, že tam zase jsem, a jindy si říkám, že to vlhko je strašné ..."

Z druhé strany postele se ozve ten nepříjemnýženský hlas: "Vyfénuj mi ho prosím tě, ty vlasy jako drbej, já jdu pro košili." Otevřete oči. Nad vámi svítí a bodá do očíčtvercová zářivka. Oslňuje a bolí, musíte oči zase rychle zavřít. Zkusíte to znovu, tentokrát trošku víc napravo. To už je lepší, oči se samy nezavírají, jen slzí. Vedle světla je vidět strop. Takový tečkovaný plech, zářivka a zvláštní ornament na stropní dlaždici.

Vše je tak známé, ale nevím, kde konkrétně jsem a proč. Chci se zeptat, ale z hrdla se mi dostane jen nějaké zachrčení. Proboha, co tady dělám, pomyslím si už po několikáté.

"Nemluvte, pane doktore, jste na ventilátoru. Zvedněte ruku ... tááák a teďdruhou... " Poslušněruce s její pomocí zvedáte a cítíte teplo a drsnou látku naškrobeného textilu. Všechno tak bolí. Konečně vás přikryjí dekou. Někdo nadzvedne hlavu a dá pod ni polštář. Asi ten Kuba. Voda z mokrých vlasůse pomalu vsakuje do povlečení polštáře a začíná studit na krku. V duchu se pořád dokola ptáte, co tady děláte a pročto všechno. Člověk nerozumí zatím vůbec ničemu.

Něčím vám obepnou pevně paži. Je to nepříjemný pocit. Později pochopíte, že to je tlakoměr. Na ukazováku máte něco jako kolíček. A najednou vnímáte zvuky … jako ve filmu … píp, píp, tatatata, píp …

Jsem v nemocnici ... už jsem si jistý, poznáte v duchu znovu. Ale nemáte sílu se ptát, proč. Ono to ani nejde a sami sobě odpověď dát nedokážete. Ještěto vše neumíte vysvětlit, nebo vůbec pochopit.

Pak to nepříjemné světlo na stropě zmírní svoji intenzitu a vše kolem vás, včetně vašeho vědomí pomalu mizí. Zase někam upadáte, zase usínáte
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 moje-farby moje-farby | Web | 25. dubna 2017 v 21:47 | Reagovat

Odporúčam prestaviť nastavenie článkov v archíve... Chcela som sa pozrieť proste na túto prvú kapitolu k sérií a kým som sem "skrolovala" už ma prešla nálada to vôbec čítať :D  :D

Ešteže som sa premohla... bolo to napísané úplne suprovo... paráda

2 Denis Arnold Denis Arnold | E-mail | 26. dubna 2017 v 14:24 | Reagovat

[1]: Moc Vám děkuji za reakci.Tady mé kapitoly nikdo nečte, ale teď mohu směle říct, že když už někdo, potom, že mám úspěch v zahraničí:). Popravdě, nejsem tady, abych někoho ohromoval svým blogem. Spíš to je cesta jak přestat prokrastinovat,konečně se přestat bát a něco vytáhnout ze šuplíku na veřejnost. A tato nečtenost zdejšího blogu je pro mne dost ideální. Netuším, jak se tady dají přehodit kapitoly, ale zkusím to. Ještě jednou opakuji, že si vážím toho, že jste klikla na tu úplně první kapitolu, a neodešla tak úplně otrávená.Děkuji a přeji jen to nej nej. Denis A.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama